Jsou Crash Road jehlou v kupce sena?

Na hudebním serveru Bandzone je registrováno 23.519 kapel z české i slovenské republiky a 122.000 mp3. Najít ve všech těchto profilech výjimečný talent, je jako pověstné hledání jehly v kupce sena. Občas, ale může vypadnout sám – nebo spíš musí – jinak by mohl skončit v propadlišti času a beznaděje. Zdálo by se, že vystrčit růžky z davu jen jakoby mimochodem, se daří brněnské partičce Crash Road, ale právě toto zdání klame.

Kapela vznikla v roce 2007, ale až do roku 2009 se hledala ta správná sestava, která je v roce 2010 následující:  Zuzana Chudáčková – zpěv, Jan Lenny Brychta – kytara, Roman „Big“ Seidl – bicí, Roman „Kokino“ Pešta – basa. Bylo to právě tohle crossover seskupení, které nejprve nahrálo debutové album SugraBox  (září 2009), vyhrálo prestižní Radegast Líheň 2010, skončilo na stříbrných pozicích v Živáku na TV Public a v soutěži talentů Rock Nymburk 2010 a které vydá v září svůj singl NoWay v USA na kompilaci Rise Up Rock. Jako první zaujme Zuza, zpěvačka s fantastickým hlasem, který je něžný i drsný zároveń (No Way)vítězka Zlín Talentu 2005, která se však velmi dobře doplňuje s klukama. Na druhý pohled už pak vidíme velmi „své“skladby a jejich podání. Kapela se snaží hrát, sbírat zkušenosti a pracovat na sobě.  Členové studují angličtinu, zpěv, hru na nástroje a zkoušky mají až čtyřikrát týdně. Do toho jezdí koncerty a chystají plány třeba na sérii charitativních akcí, které by se povedly tak, jako ta v květnu v Brně na Melodce, kde se vybralo přes 16 tisíc korun na útulek Tibet. Prostě jen tak mimochodem to opravdu není.

Recenze na CD a vlastně celou kapelu jsou výborné, reakce publika, například na festivalu Inkubátor, byla naprosto neuvěřitelná a spontánní…..Objevují se titulky,  jako objev roku 2010,nová hvězda klubové  scény apod. Proto jsme se zeptali jejich „manažerky pro všechno“ Marty, jak se taková „jehla“ vlastně dá najít a co bude s Crash Road dál:

„Jehlu v kupce sena, to tedy fakt nevím.  Jakýsi talent tam musí být, musíte nejdřív tušit, potom lehce ověřit a pak děsně věřit.  Je to risk, hromada práce a hlavně čekání – nic neuspěchat, nechat uzrát, vyhnít, učit se, jít krok za krokem a mít plán, který sdílíme všichni. Pak se taky nenechat odradit a filtrovat názory okolí, nebát se měnit a improvizovat. Pro mě to bylo o to těžší, že jsem takový umělec amatér a ke kapele jsme skočila z úplně jiné branže. I když to se teď často ukazuje zase jako výhoda, protože farmacie je tvrdý byznys a některé věci mají úplně stejná pravidla. Před dvěma roky jsem dala první demo nahrávky pár lidem z branže a nestačila jsem se divit, co všechno je špatně. To, na čem se shodlo víc lidí, jsme změnili, a to, čemu jsme věřili, jsme prostě nechali nebo to jen trochu upravili. A dnes je to prý fenomenální (smích). A chceme jít takhle po svém dál – nenecháme se natlačit do popíku a češtiny, jak se to kolem nás děje hodně kapelám. Jenom, když k tomu dospějeme vlastním vývojem. Naopak, mým tajným plánem je být takoví český a ženský Protest the Hero (smích) a někdy naplnit třeba středně velký stadion, třeba Wembley (smích)

Jak se to Crash Road daří, se můžete sami přesvědčit na http://www.crash-road.cz/, www.bandzone.cz/crashroad

Leave a Reply

You must be logged in to post a comment.